neděle 22. listopadu 2015

Recenze - Vidořád (Samantha Shannon)

Udělali z nás zloděje. Je načase ukrást, co nám patří...
Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím její problémy teprve začínají: mnoho přeživších je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně.
Sion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko, vidopáni a vidopaní městských gangů jsou pozváni na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství.
Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných katakomb Camdenu dřív, než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn.



Paige a jiným nepřirozeným se podařilo uprchnout z držení Refájců a už míří domů, do Scionského Londýna. Ale vyvstane před nimi jeden zásadní problém: jak a kde vystoupit a při tom nepozorovaně uniknout do svých úkrytů. Aby nespadli rovnou do scionských spárů, musí opustit jejich zdroj útěku a vrátit se do Toweru. Při útěku na ně však zaútočí vězeňská hlídka, a tak se uprchlíků do domovských i těch cizích kohort vrací o mnoho méně. Teď už jenom zbývá svrhnout Refájce z neviditelného trůnu, tím pádem rozpoutat revoluci a přesvědčit nepřirozené o těžko uvěřitelné pravdě. Ale to by musela být opět součástí Sedmi pečetí.


V loňském roce nakladatelství Host hodilo do knihomolské sféry pomyslný granát v podobě prvního dílu Kostičas a tato bomba vybuchla v ne jedné české čtenářské domácnosti. U mě se tedy odjistila a explodovala až letos v lednu a byla to láska na první větu. Nebylo tomu jinak ani o půl roku později, když jsem si spolu s Hostem dal rereading této přímo vynikající knížky. Její pokračování s názvem Vidořád rozhodně na kvalitě neztrácí.


Příběh nám krásně navazuje na předchozí knihu a to ve vlaku, který hlavní hrdiny veze vstříc "svobodě". Místo otrocké osady hrdě přebírá štafetu hlavní město zkorumpované, totalistické Anglie. Setkáváme se zde se starými známými, Samantha Shannon nás ale též seznamuje s ohromným množstvím nových postav, všechny naprosto geniálně propracované. Hned od počátku víme, jestli si dotyčnou osobu máme zamilovat nebo naopak si na ni dát dobrá pozor a při pouhé zmínce o ní přimhouřit nenávistně oči.

Autorka nás informuje, jak to v londýnském syndikátu vlastně chodí a postupně se vkrádáme do tajů a zvyků společenství jasnovideckých gangů. Vedle čisté fantasy vidíme i znaky dobré detektivky. Jak se zdá, i v tomto žánru by byla britská spisovatelka velmi úspěšná. Absolutně jsem netušil, i když se to mohlo zdát do očí bijící, kdo má naši oběť na svědomí a dostane se nám oslepujícího napětí. Kdo ví, třeba po téhle úžasné sedmidílné sérii Shannon přepne a na knižním trhu se od ní objeví nějaká pořádná kriminálka.

To, co na téhle sérii úplně zbožnuju, je ta prapodivná nevědomost, která nás po celou knihu provází. Asi to moc nechápete. Prostě mě strašně moc baví, že nevím, jaká událost se na příštích stránkách objeví. Děj normálně běží, ale vy pořád jaksi nevíte, co z toho může vyplynout a co se může na dalších stránkách stát. A pak je to na nás jednoduše vychrleno. Jako vždy, konec je tím největším překvapením.



Jediné, co mě na knize Vidořád strašně deprimuje je to, že je další díl jménem The Song Rising (rozhodně Hostu nezávidím vymýšlení českého názvu) v nedohlednu. Tomuhle se říká mučení, milá slečno Shannonová! Ale co už, alespoň mě tahle dokonalá série provede až do dospělosti a v blízké době neopustí. Už teď vím, že to bude moje srdcovka. Takže šup šup na Vidořád a žádné výmluvy!

Hodnocení: 95 %

Žádné komentáře:

Okomentovat