pondělí 30. listopadu 2015

Recenze - Rudá královna (Victoria Aveyard)

Chudobou sužovaní Rudí jsou prostí občané žijící pod krutovládou Stříbrných, špičkových válečníků s božskými schopnostmi. Sedmnáctiletá Mare Barrowová patří mezi Rudé a bere to jako fakt, na kterém se nikdy nic nemůže změnit. Podaří se jí získat práci ve Stříbrném paláci, uprostřed těch, které z duše nenávidí. A rychle odhalí, že navzdory barvě své krve dostala do vínku také jednu vražednou schopnost. Takovou, která může ohrozit a svrhnout vládu Stříbrných. Ale se sílou je nebezpečné si zahrávat. Kdo může v tomto světě rozděleném krví vyhrát?









Po tři století je celý svět rozdělen barvou krve. Po tři sta let jsou Rudí utlačováni a bídou políbeni, na rozdíl od svých protějšků, Stříbrných, kteří si hoví v bohatství a užívají si své nadpřirozené schopnosti. Mare je Rudá a život se s ní moc nemazlí. Nic neumí, a tak musí po vesnici krást a alespoň tak se podílet na uživení své rodiny. Ale blíží se její osmnácté narozeniny, doba naverbování do stoleté války mezi Noctou a Zemí Jezerníků.

Jednu noc však do jejího domu vtrhne královská stráž a ta jí řekne, že získala práci služebné v nedalekém paláci. Tam se ale projeví její velmi zvláštní schopnosti, umí šlehat blesky. Jak by je ale mohla mít, když je jen obyčejná Rudá? Královská rodina ji proto musí provdat za prince a své říši napovídat, že se jedná o ztracenou Stříbrnou princeznu. Aby Mare přežila, musí celý svůj zbytek života postavit na lži. Do popředí také vstupuje záhadná Šarlatová hlídka, která chce spravedlnost a rovnoprávnost mezi Rudými a Stříbrnými.



Ani nevím, jak jsem to se svým pomalým tempem čtení vlastně dokázal, ale knihu Rudá královna, na kterou se těšilo hodně českých fantasy maniaků a příznivcům YA, jsem měl přelouskanou, jen to hvizdlo. Mladá americká autorka Victoria Aveyard píše tak velmi čtivě, že vám stránky mizí pod rukama a nestačíte se divit, kolik jste toho za těch pár chvil stihli přečíst. Akce a napětí, které se v knížce nachází, mají tak mocnou sílu, že vás nepustí a nechají vás tak pořád a bez ustání potápět se hlouběji a hlouběji do děje. 

Velmi mě zaujalo prostředí knihy. Na začátku nám autorka popisuje, jak to v Rudých vesnicích vypadá a hned poté následují prostory přepychového a luxusního paláce. Na jednu stranu se zde objevuje král, chudá obydlí jako ze středověku a poměry vlastně také,  a na druhou se Stříbrné obyvatelstvo projíždí v autech a všichni používají elektřinu. Je to velká odvaha, dosadit do knihy minulost, ale zároveň i přítomnost. Působí to velmi přeplácaným dojmem.


Hlavní hrdinka podle mého nemusí kvůli její výbušnosti a upřímnosti každému sednout, ale já jsem se s ní dokonale vžil. Hrozně se mi líbila její starost o rodinu a své přátele. Rozhodně to není žádná fiflena, která myslí jen na sebe. 



Na kvalitě této knize ubírá její vcelku předvídatelný děj. To se ale nedá říct o velmi překvapivém konci, který nenechá nikoho chladným. 

Rudou královnu bych tedy doporučil milovníkům dystopií a těm, kteří nepotřebují originalitu a stačí jim dobře napsaný a propracovaný příběh, což tato kniha doopravdy nabízí.




Hodnocení: 92 %

2 komentáře:

  1. Pořád váhám jestli si ji mám koupit, ale tvoje recenze mě na ni navnadila ještě víc. Pěkná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) Je to moc dobrá kniha, teď bude zničující to čekání na druhý díl :D Ať se líbí :)

      Vymazat