úterý 18. srpna 2015

Recenze - Proroctví (Josephine Angelini)

Šestnáctiletá Helen Hamiltonová si odmalička bolestně uvědomuje, jak moc se liší od svých vrstevníků – nejen nezvyklou výškou, ale i schopnostmi. Umí například superrychle běhat a má nadlidskou sílu. Zároveň se bojí, že tyhle její „abnormality“ značí, že je nějaká zrůda, a tak se snaží co nejvíc splynout s davem, nevyčnívat. Což je minimálně při její výšce opravdu těžké. Pak ale na americký ostrůvek, kde žije, zavítá početná rodina Délosových a obvykle mírná a klidná Helen přecitlivěle reaguje na jakoukoli zmínku o nich, přestože je vůbec nezná. Její okolí, táta, nejlepší kamarádi Claire a Matt, ji nepoznávají a nechápou, co se děje. Jenže rodina Délosových Helen nepřinese jenom neklid, ale taky jí pomůže zjistit, co je vlastně zač. Že není žádné monstrum, ale stejně jako atraktivní, výjimečně chytří a sportovně nadaní Délosovi pochází z linie potomků řeckých polobohů… 



Helen právě chodí do třeťáku na gymnázium a žije jen se svým tatínkem na malém ostrůvku v Atlantiku jménem Nantucket a život se zdá být, kromě její abnormální výšky a zvláštními schopnostmi, naprosto normální. To se však změní, když se na ostrov přistěhuje velká a tajemná rodina Délosových. Ti jí ale dokážou, že patří do velmi staré a zvláštní dynastie, polobohů a že jí jde o život. Délosovi ji začnou zaučovat v umech hodných její rodině a zavazují ji do tajů jejich historie, která nebyla taková, jak si celý svět myslí. Přitom najde zalíbení v okouzlujícím Lucasovi, ale této lásce bohužel není dopřáno. Proč a kdo chce Helen ublížit? A jak to vlastně bylo s Trójskou válkou?

Začíst se do této knihy byla vážně fuška. Příběh začal sice zajímavě, ale nějak mě to zatím nepřimělo se do této knihy zažrat. Možná to bylo lenivostí, nesnesitelným letním horkem nebo neustálým koukáním se na seriál. Kdo ví? Ale pak mě kniha chytla a skoro nepustila. Děj mi přišel velmi lákavý a fakt dobrý. Mělo to spád a nějaké to překvapení. Romantická linka sice nebyla ta nejlepší, se kterou jsem se setkal, ale podle mě byla vcelku dobře napsaná.


Z různých ohlasů jsem se dozvěděl, že ostatním bloggerům hlavní postava Helen moc nesedla. Mně právě naopak. Někdy se sice chovala jak hloupá pipka, ale mě to nijak při čtení nerušilo a pokračoval jsem směle dál. Vždy jsem se s ní dokázal ztotožnit a porozumět jejím citům. Také jsem si oblíbil Heleninu nejlepší kamarádku Claire. Byla vtipná a dobře je tam všechny stírala.


Kniha Proroctví rozhodně není pro každého pro její jednoduchost. Spíše bych ji doporučil dvanácti až patnáctiletým dívkám, kterým úplně nevadí ne tak dobrá kvalita psaní a příběhu.

Hodnocení: 88 %


Žádné komentáře:

Okomentovat