Recenze - Ostrov ztracených (Melissa de la Cruz)

Před dvaceti lety byli všichni lotři a padouši vyhnáni z království Auradonu na ostrov Ztracených – temné strašidelné místo chráněné magickou klenbou, ze kterého není úniku. Nejhorší zločinci teď žijí bok po boku v naprosté izolaci, zbaveni magických schopností a zapomenuti světem.

Ale kdesi v útrobách Zakázané pevnosti je skryto Dračí oko – klíč k dokonalému zlu a jediná naděje všech lotrů na vysvobození z tohoto ukrutného zajetí. Kouzelnou hůlku dokáže najít jen ten nejchytřejší, nejpodlejší a nejzákeřnější padouch… kdo se jím stane?

Na výpravě za Dračím okem se čtveřice neohrožených studentů stane důkazem, že i když pocházíte ze zlého rodu, udělat dobrý skutek není někdy úplně k zahození.

Už dvacet let je ve Spojených státech Auradonu klid a dobré pohádkové postavy si užívají svůj královský život bez zlých padouchů, kteří je chtěli připravit o své štěstí. Jak je tohle možné? Všechny zlosyny král Zvíře uvěznil a zapečetil na Ostrově ztracených obehnaného silnou bariérou. Zde musí žít bez kouzel a bez žádné moci i se svými dětmi a střádat všelijaké plány, aby se pomstili a přemohli své nemesis. Teď jenom vyřešit, jak se přes kouzelnou kopuli dostat. Tomuto osudu neunikla ani Mal, dcera obávané a kruté Zloby, která známým i neznámým darebákům vládne. I když Malina matka s ní není stále spokojená, nezdá se jí moc zlá, spolu s Jayem tvoří velmi talentované duo místních zlodějíčků, a i ve škole se před nimi všechny děti jen krčí v koutě.

Když se ale u Zloby za záhadných okolností objeví její dlouholetý pomocník havran Diablo, který byl dvacet let proměněný v kámen, naskytne se jim skvělá příležitost ukázat své zlé povahy, zachránit obyvatelstvo Ostrova a vpustit je zpátky do Auradonu. Diablo prý totiž zahlédl při svém probuzení Dračí oko, magickou hůl samotné Zloby, pomocí níž může Zloba prorazit bariéru a osvobodit sebe i ostatní. A tak se Mal a Jay vydají na pouť celým Ostrovem spolu s chytrým vědátorem a technickým všeumělem Carlosem, synem Cruely de Vill, a dcerou Zlé královny, krásnou Evie. Budoucnost nich i budoucnost všech jejich spoluvězňů leží v jejich rukou.

Kolem různých knižních retellingů, ať už pohádkových nebo mýtických, se ve světě strhlo obrovské šílenství. Převyprávění našich starých známých příběhů čtecí publikum přitahuje stále víc a víc. Nejčastěji se objevuje námět přemístění nějaké klasické vyprávěnky do současnosti, technické vyspělosti. A tomu se nevymyká ani kniha odehrávající se v pohádkovém světě, Ostrov ztracených, i když by se dalo dlouho polemizovat, jestli jde o čisté převyprávění, protože se spíše jedná o takové pokračování již dávno existujících a velmi oblíbených pohádek jako třeba Šípková Růženka, Kráska a Zvíře či 101 dalmatinů. A kterého malého, ale i velkého dobrodruha by nezajímalo, co vlastně po tom konečném šťastně až navěky bylo, třeba i z pohledu postav, které stály na straně zla?

Ačkoli je Melissa de la Cruz známá spíše knihami s nadpřirozeným tématem a kapkou romance, obdivuji odvahu pustit se do něčeho úplně jiného. A troufám si říct, že se to rozhodně vyplatilo, protože vytvořila dobře napsaný příběh s doslova pohádkovou atmosférou, který se mi určitě vryje do paměti jako velmi povedené převyprávění mých srdcových pohádek. Jedinou menší nevýhodou je autorčin styl psaní. Zdá se trochu těžší a nemusí sednout každému. Mně padl dokonale, dá se říct jako zadek na hrnec, a tak jsem si už po pár stránkách knihu naprosto užíval.

Ze začátku je to s postavami trochu na bodu mrazu. Nejdřív jsem si myslel, že postavy nebudou nic moc, ale opak byl pravdou. Jak jsem četl a četl, postupně jsem se začínal se všemi hlavními hrdiny víc ztotožňovat. Bylo tam nádherně vidět to rozpoložení, zvlášť u Mal, jestli nezklamat své rodiče a pokračovat v jejich šlépějích, nahánět všem hrůzu, nebo být jiný, dobrý. Ale v knize se nesetkáváme jen s dětmi těch zlých. Autorka se rozhodla zakomponovat do ní i pocity prince Bena, syna krále Zvířete a královny Krásky a jediného dědice auradonského trůnu. I pohled Bena mě velice bavil a dění v jeho světě bylo skvělým a vtipným zpestřením celé knížky.



Je pravda, že z knihy přímo čiší záměr, ke které kategorii chce spisovatelka tímto příběhem směřovat, a to hlavně k dětem, co už nějakou tu chvíli čtou a k těm, kdo si chce oddychnout od těžší četby a od okolního světa. Čtenář by od knížky neměl čekat žádný velký čtenářský zážitek ani příliš akce. Tahle kniha je napsána kvůli pobavení, relaxaci a vrácení do dětských let, kdy jsme hltali pohádky jednu za druhou. A já jsem rád, že jsem do knihy právě s tímhle šel, protože se mi velmi líbila a mohl jsem si aspoň trochu odpočinout. 



Knihu Ostrov ztracených bych nakonec shrnul jako velké překvapení. Já jsem kromě oddychovky v ní našel i nějaké to malé ponaučení.  Život není jen černobílý a člověk nemusí být čistě dobrý ani zlý. I zlatý střed je někdy ten nejlepší výběr.

Hodnocení: 95 %