středa 8. listopadu 2017

Měsíční chvástačka (říjen 2017)


Upřímně jsem nečekal, že pro mě budou poslední dva měsíce tak náročné. Mám toho teď víc než kdy předtím, takže toho nestíhám tolik, kolik bych chtěl. Nemám kvůli tomu moc času číst a navíc mi často chybí i chuť. Tím pádem taky blog a bookstagram kapku upadají. Všechny tyto problémky si ovšem potřebuju něčím maličko vynahradit. No a co, že teď příliš nečtu, nové knížky jsou ideální náplast :D V říjnu mi přišly dva úžasné balíky se sedmi úžasnými novinkami, které patří mezi nejočekávanější tituly roku. Snad mi pomůžou zase naběhnout do té pořádné čtecí nálady.




Tak trochu jsem doufal, že velký balík z Megaknih s těmito kráskami mi přijde už v září, kdy jsem ho objednával, nakonec ke mně ale doputoval až na úplném začátku října. Jsou to dohromady tři pokračování mých tří oblíbených sérií a dva nové první díly. Tak to asi vezmem pěkně popořádku, od těch, které mám už přečtené.
I když má Říše bouří, pětka naprosto dokonalého Skleněného trůnu, skoro 700 stran, vrhnout jsem se na ni musel okamžitě. Úroveň Trůnu se prostě stále a stále zvyšuje, ale ten výborný, nádherný styl psaní Sarah J. Maas zbožňuji pořád stejně, už od prvního dílu. Právě proto mám nejspíš radši tuto sérii než autorčin Dvůr trnů a růží. Je sice taky skvělý, ale schází mu to něco, co cítím ze světa, stylu a postav Skleněného trůnu. To mi Říše bouří zase potvrdila a asi vážně pojdu do té doby, než CooBoo konečně vydá Tower of Dawn a finální díl série
Po několika značně rozporuplných recenzí na debut americké autorky S. Jae-Jones Píseň zimy jsem byl fakt zvědavý, jak sedne mně. A po dočtení mám pocit, že byla napsaná téměř přímo na mě. Je to retelling německé pohádky o Králi střetů, kterou jsem předtím vlastně vůbec neznal. Ale její zpracování mi přišlo skvělé. K tomu hlavním tématem knížky je moje milovaná hudba, to celé skloubené s krásným poetickým stylem psaní. Za mě velice zdařilý počin a nutně potřebuji pokračování.
Plamen v temnotě je druhý díl z fantasy tetralogie Jiskra v popelu, ta se na začátku minulého roku zařadila mezi mé top fantasy knihy, což se doteď nezměnilo. V létě jsem si před Plamenem dal Jiskru znovu, a teď ho konečně čtu. A je to fantastické, taky jak jinak.
Na Sny andělů a chimér se hrozně moc těším. Knižní klub má ode mě několik plusových bodů, že tenhle závěrečný díl nakonec přeložil, jinak bychom tu měl o další nedovydanou výbornou trilogii navíc. Ten svět, postavy i prostředí trochu poupravené pohádkové Prahy se zkrátka povedly.
No a o Divotvůrci jste určitě už minimálně slyšeli, podobně jako i o minulých knihách. I mě na ni nalákala především nadšená recenze Oly, která ji bez nadsázky vychválila skoro až do nebes. Kvůli názorům jiných blogerek od ní sice zas takové terno nečekám, ale třeba mě příjemně překvapí.




V říjnu ke mně taky najednou přiletěli tyto dva nádherní motýlci. (Až u focení jsem si náhodou všiml, že obálky těchto dvou novinek k sobě celkem pěkně ladí :D) Po dvou předlouhých letech jsem se dočkali trojky Kostičasu se jménem A zrodí se píseň. Přečetl bych si ji hnedka, akorát z Vidořádu si po té době nepamatuju skoro ani ťuk, takže bych v tom asi maličko plaval :D Ale kde vzít čas na RR, když vychází toliko skvěle vypadajících knih, že?
Diabolika jsem vyhlížel, hned jak vyšel v originále. Fragment se však ujal jeho českého překladu, jehož čtení se nedokážu dočkat. YA sci-fi mě opravdu začíná bavit a hodně mě zajímá, jak tyto prvky dokázala S. J. Kincaid ve své knize zpracovat.


Jaké knihy byly letos pro vás těmi nejočekávanějšími? A je mezi nimi i některá z těchto?

1 komentář:

  1. Divotvůrce a Diabolika jsem si také pořídila a těším se na ně! :)

    OdpovědětVymazat