Schovejte si svá tajemství tam, kde je příšery nenajdou.
Desetiletá Melanie žije spolu s dalšími dětmi na vojenské základně, kde se pod přísným dohledem vzdělává. Nadprůměrně inteligentní dívka miluje staré řecké báje a její spřízněnou duší je učitelka, slečna Justineauová. Zato seržanta Parkse, který děti hlídá jako dráb, Melanie nesnáší. Stejně jako doktorku Caldwellovou. Ale bez nich to nejspíš nejde, když je základna obklopená zpustošenou krajinou, v níž stejně jako ve zbytku země vládnou hladovci — kanibalská monstra, která při honu za lidským masem nic nezastaví.
Když je základna napadena, podaří se Melanii, slečně Justineauové, seržantu Parksovi, doktorce Caldwellové a vojínu Gallagherovi utéct. Společně se vydávají na cestu do Majáku, posledního místa v Británii, které se podařilo od nákazy uchránit. Jenže budou Melanii v Majáku chtít, když ji v blízkosti lidí popadá zoufalý hlad, jaký ještě nezažila?
Lidská těla napadl nelítostný parazit a chce se pást. Když se do nás dostane, rychlostí blesku se rozšíří do celého nervového systému a z toho celého úžasného a složitého organismu se rázem stává pouze mrtvá schránka a nelítostný nástroj, který lze využít pro vymýcení veškerého zemského obyvatelstva. Existují ovšem děti, na něž tento příživník zas tolik nepůsobí. Právě ony jsou jedinou nadějí na přežití.
Melaniin celý život, který si tedy pamatuje, by se dal pouze shrnout na jednu stísněnou celu, dlouhou chodbu a na jejím konci učebnu, kde se každým všedním dnem s radostí i s dalšími dětmi učí vše o světě, jenž neviděla na vlastní oči tak dlouhou dobu, že si na něj už ani nepamatuje. A hlavně slečnu Justineauovou, učitelku, kterou má ze všech svých kantorů nejradši. Nahrazuje jí maminku, své rodiče totiž nikdy nepoznala. Právě školní dny se slečnou Justineauovou jsou těmi nejkrásnějšími chvílemi, které ve svém životě zažívá. V jejím okolí se ale stává tolik zvláštních věcí. Po nějaké době vždy některé z dětí nepochopitelně mizí a zpět se už nikdy nevrátí. Proč a za jakým účelem je tam všechny drží? Co se to děje? A co se vlastně děje tam venku?
Doktorka Caldwellová je vědkyní a osud celého lidstva leží na jejích bedrech. Pracuje na základně, kde se snaží spolu s dalšími experty najít lék na nákazu, jež se šíří po celé zeměkouli a pustoší vše, s čím přijde do styku. V tom jí pomůžou velice zvláštní děti, kteří mají dost znaků právě této infekci, ale i přes to této parazitické houbě se jménem Ophiocordyceps tvořící z lidí zombie vzdorují, a to v tom, že si v jistých mírách zanechávají zdravý rozum, čímž se od ostatních hladovců podstatně liší. Zavírají je do cel, přes den je učitelé vzdělávají, jako kdyby byly naprosto normální, a čas od času si doktorka Caldwellová nechá přivést jedno z nich a snaží se jim v mozku najít příčinu jejich odlišnosti. Blíží se k zdárnému cíli, když ji těsně před začátkem zkoumání jejího nejnadějnějšího objektu, dívky Melanie, přeruší útok na základnu. Doktorka Caldwellová se spolu s touto Melanie i seržantem Parksem, vojínem Gallagherem a slečnou Justineauovou vydává na jih do dalekého Majáku, města, jež bylo založeno jako bezpečné útočiště pro všechny nenakažené přeživší. Bude zázrak, jestli se tam vůbec dostanou, protože na cestě o překážky nebude nouze. Ale pro dobro celého světa to dokázat musí.
Zní to skvěle, že? Aspoň mě Všemi dary obdarovaná už v originále velmi zaujala a potěšilo mě, že se ji Host rozhodl vydat i u nás. S úsměvem na rtech a velkými očekáváními jsem se na ni vrhal a byl zvědavý, co nového tento příběh do žánru apokalyptických knih přinese. Ze začátku to znělo vážně slibně. M. R. Carey, který ještě před napsáním samotné knížky použil tento námět do své povídky, jež se setkala se značným úspěchem, využil existujícího parazita, houbu Orphiocordyceps napadající nervový systém mravenců kvůli rozmnožování. Tomu už však ve Všemi dary obdarované tak droboučký živočich nestačil a rozhodl se ovládnout a zničit celý lidský svět. V tématu knihy tedy nebyl žádný problém. Nastal ale u jejího zpracování. Autorův styl je vcelku čtivý, ale nedokázal to, abych se mohl pořádně začíst. Myslel jsem si, že si budu samým napětím okusovat nehty a od stránek se nebudu moct odtrhnout. To se bohužel ani v nejmenším nestalo.
Jak už jsem psal, úvod knihy nebyl vůbec špatný. Autor mě do děj vtáhl a velmi mě zajímalo, jak to bude pokračovat dále. Pak to ale šlo rovnou z kopce. Nelíbilo se mi, jakým směrem se M. R. Carey rozhodl příběh směřovat. Z originálního katastrofického příběhu se rázem stal otřepaný a nudný pochod za bezpečím. Já nevim, asi mě už ty útěky v postapokalyptických knihách nebaví, ale to nemůže sakra někdo vymyslet něco nového, neotřelého? Fajn, dejme tomu, že to tam muselo být, ale kdyby autor dokázal ten děj nějak zvláštně okořenit a dodat tomu ten šmak! Ale ne, místo toho vytvořil ze své knihy fádní útvar bez jakékoli gradace.
Na postavách také není znát nějaká kdovíjaká tvrdá práce. Po celou dobu čtení vám vlastně žádná z nich nic moc neřekne a jediná, komu byste asi tak dokázali fandit, je opravdu jenom Melanie. Až na konci, po tom malém wow efektu, jenž se Careyovi jakž takž vyvedl, si teprve s překvapením uvědomíte, že se téměř všichni hrdinové za tu krátkou dobu stihli nějak vyvinout, což působí dost komicky a tak trochu nereálně. Postavy by si tedy zasloužili více prostoru a lepší vykreslení.
Všemi dary obdarovanou doporučuji zarytým milovníkům apokalyptického žánru, kteří hledají ve své podstatě čtivý příběh s úžasným nápadem. Zároveň se ale podle mě v knize nachází spousta již zažitých prvků, nudný upadající děj a nevýrazné postavy, které mě nedokázaly nijak zaujmout. Konec je ale velmi překvapivý a vážně dobrý, takový jsem po tom malém zklamání absolutně nečekal. Autor M. R. Carey mě prostě svým stylem nedokázal do čtení plně vtáhnout, zřejmě mi jeho psaní nesedne, jsem si však jistý, že spokojených čtenářů se i v České republice hezkých pár dočká.
Hodnocení: 55%
Doktorka Caldwellová je vědkyní a osud celého lidstva leží na jejích bedrech. Pracuje na základně, kde se snaží spolu s dalšími experty najít lék na nákazu, jež se šíří po celé zeměkouli a pustoší vše, s čím přijde do styku. V tom jí pomůžou velice zvláštní děti, kteří mají dost znaků právě této infekci, ale i přes to této parazitické houbě se jménem Ophiocordyceps tvořící z lidí zombie vzdorují, a to v tom, že si v jistých mírách zanechávají zdravý rozum, čímž se od ostatních hladovců podstatně liší. Zavírají je do cel, přes den je učitelé vzdělávají, jako kdyby byly naprosto normální, a čas od času si doktorka Caldwellová nechá přivést jedno z nich a snaží se jim v mozku najít příčinu jejich odlišnosti. Blíží se k zdárnému cíli, když ji těsně před začátkem zkoumání jejího nejnadějnějšího objektu, dívky Melanie, přeruší útok na základnu. Doktorka Caldwellová se spolu s touto Melanie i seržantem Parksem, vojínem Gallagherem a slečnou Justineauovou vydává na jih do dalekého Majáku, města, jež bylo založeno jako bezpečné útočiště pro všechny nenakažené přeživší. Bude zázrak, jestli se tam vůbec dostanou, protože na cestě o překážky nebude nouze. Ale pro dobro celého světa to dokázat musí.
Zní to skvěle, že? Aspoň mě Všemi dary obdarovaná už v originále velmi zaujala a potěšilo mě, že se ji Host rozhodl vydat i u nás. S úsměvem na rtech a velkými očekáváními jsem se na ni vrhal a byl zvědavý, co nového tento příběh do žánru apokalyptických knih přinese. Ze začátku to znělo vážně slibně. M. R. Carey, který ještě před napsáním samotné knížky použil tento námět do své povídky, jež se setkala se značným úspěchem, využil existujícího parazita, houbu Orphiocordyceps napadající nervový systém mravenců kvůli rozmnožování. Tomu už však ve Všemi dary obdarované tak droboučký živočich nestačil a rozhodl se ovládnout a zničit celý lidský svět. V tématu knihy tedy nebyl žádný problém. Nastal ale u jejího zpracování. Autorův styl je vcelku čtivý, ale nedokázal to, abych se mohl pořádně začíst. Myslel jsem si, že si budu samým napětím okusovat nehty a od stránek se nebudu moct odtrhnout. To se bohužel ani v nejmenším nestalo.Jak už jsem psal, úvod knihy nebyl vůbec špatný. Autor mě do děj vtáhl a velmi mě zajímalo, jak to bude pokračovat dále. Pak to ale šlo rovnou z kopce. Nelíbilo se mi, jakým směrem se M. R. Carey rozhodl příběh směřovat. Z originálního katastrofického příběhu se rázem stal otřepaný a nudný pochod za bezpečím. Já nevim, asi mě už ty útěky v postapokalyptických knihách nebaví, ale to nemůže sakra někdo vymyslet něco nového, neotřelého? Fajn, dejme tomu, že to tam muselo být, ale kdyby autor dokázal ten děj nějak zvláštně okořenit a dodat tomu ten šmak! Ale ne, místo toho vytvořil ze své knihy fádní útvar bez jakékoli gradace.
Na postavách také není znát nějaká kdovíjaká tvrdá práce. Po celou dobu čtení vám vlastně žádná z nich nic moc neřekne a jediná, komu byste asi tak dokázali fandit, je opravdu jenom Melanie. Až na konci, po tom malém wow efektu, jenž se Careyovi jakž takž vyvedl, si teprve s překvapením uvědomíte, že se téměř všichni hrdinové za tu krátkou dobu stihli nějak vyvinout, což působí dost komicky a tak trochu nereálně. Postavy by si tedy zasloužili více prostoru a lepší vykreslení.
Všemi dary obdarovanou doporučuji zarytým milovníkům apokalyptického žánru, kteří hledají ve své podstatě čtivý příběh s úžasným nápadem. Zároveň se ale podle mě v knize nachází spousta již zažitých prvků, nudný upadající děj a nevýrazné postavy, které mě nedokázaly nijak zaujmout. Konec je ale velmi překvapivý a vážně dobrý, takový jsem po tom malém zklamání absolutně nečekal. Autor M. R. Carey mě prostě svým stylem nedokázal do čtení plně vtáhnout, zřejmě mi jeho psaní nesedne, jsem si však jistý, že spokojených čtenářů se i v České republice hezkých pár dočká.
Hodnocení: 55%
Za poskytnutí recenzní e-knihy děkuji portálu eReading.cz
Zdarma ukázka knihy je dostupná ZDE
Žádné komentáře:
Okomentovat