Recenze - Krycí jméno Verity (Elizabeth Wein)

11. října 1943 se nedaleko Paříže, v okupované Francii, zřítilo britské špionážní letadlo. Jeho pilotka a pasažérka byly nejlepší přítelkyně. Jedna z dívek má naději, že přežije. Druhá hru o život prohrála dříve, než začala.
Když Verity chytne Gestapo, myslí si, že nemá žádnou šanci na přežití. Jako tajný agent chycený na nepřátelském území zažívá nejhorší noční můru jakéhokoliv špióna. Nacisté ji ale ihned nezabijí, dají jí na výběr: Buď jim odhalí sovu misi, anebo ji strašlivým způsobem popraví.

Milí čtenáři, představuji vám Krycí jméno Verity. Knihu, ke které není potřeba nějaké sáhodlouhé popisování děje. Knihu, která se odehrává na pozadí jednoho z těch nejsmutnějších knižních témat vůbec, 2. světové války. Knihu, jenž vypráví velice tragický příběh o pevném přátelství a statečnosti dvou dívek, které nemají obdoby. A knihu, která vás nenechá chladným a vyždímá vás do úplného citového sucha, tak jako mě.

Kniha Krycí jméno Verity, a to se nebojím vytrubovat do světa, je jedním z těch největších skvostů, které má moje velmi oblíbené nakladatelství CooBoo na svědomí. Nejedná se o prostoduchou holou ptákovinu pro náctileté holky, jaké jsou v této době v oblibě - ale nic proti nim, člověk si při čtení spíš rád odpočine a dá na chvíli sbohem namáhání mozkových buněk a citů. Tato kniha je přesný opak.

Napsala jsem pravdu.

Něco k hlavní postavě. Znáte ty situace, kdy vám jde např. o život, mučí vás těmi nejstrašnějšími způsoby a vy přitom ještě vtipkujete? Přesně tak, já taky ne. A právě tuhle vlastnost jsem na hlavní hrdince naprosto zbožňoval. Ne jenom její odvahu, kterou musí každý obdivovat, ne jenom její neskonalou laskavost, ale hlavně její nemístný smysl pro humor, který neztratila ani v zajetí krutého německého gestapa. Jednoduše nedokážete potlačit pousmání, když si dělá šoufky ze svých věznitelů, i když šance nepotrestání jsou téměř nulové.

Pro tohle všechno autorce Elizabeth Wein prostě musíte prominout ty nekonečné popisy všech detailů, co se týká letectva, protože tohle je jedna z těch knih, u kterých zas tak nezáleží na samotném ději, ale na celkovém pocitu.

Krycí jméno Verity budu mít vždy ve své paměti jako knihu, která mi udělala pořádnou díru do srdce a způsobila tak obrovskou emocionální průtrž mračen, že bych svým smutným, utrápeným pohledem mohl lámat skály.

Hodnocení: 95 %