neděle 18. června 2017

RC Recenze - Povídky podivných (Ransom Riggs)

Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku – domov a útočiště – pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně. Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové – třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla – jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.

"Milý čtenáři, kniha, kterou držíš v rukou, je určena pouze pro podivné oči. Pokud náhodou nepatříš mezi abnormální - - jinými slovy, pokud se uprostřed noci nevznášíš nad lůžkem, protože ses zapomněl připoutat k matraci, pokud ti z dlaní nešlehají plameny v nevhodnou dobu či pokud nežvýkáš potravu v ústech na týlu hlavy - pak prosím ihned vrať tuto knihu tam, kde jsi ji našel, a zapomeň, žes ji vůbec někdy viděl. Bez obav, o nic nepřijdeš. Jsem si jist, že příběhy v této knize bys shledal pouze divnými, znepokojivými a rozhodně ne dle tvého vkusu. A navíc, tebe se netýkají."

Jste věrnými fanoušky série Sirotčinec slečny Peregrinové a chcete se do tohoto skvělého příběhu ponořit pomocí další knížky? Nebo vám psaní Ransoma Riggse úplně nesedlo do noty, ale i přesto vás téma podivných dětí zaujalo? Potom jistě právě pro vás nyní vyšly Povídky podivných, několik tajemných, napínavých příběhů a pár vybraných tradičních pověstí a pohádek z podivného světa. A nemusíte se bát, víc podivnější, ale zároveň zábavnější by už snad být nemohly.

Trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové už před nějakou tou dobou zaznamenala ve světě dost velký úspěch. Všemi byl velmi nečekaný, protože se Ransomu Riggsovi v hlavě nápad o podivných dětech objevil jen čistou náhodou, když se prohraboval starými strašidelnými fotografiemi. Původně chtěl tyto fotografie pouze sesbírat a vydat je v souhrnném díle. To se mu však nepodařilo, a tak na základě příběhů, které snímky nepochybně vyprávějí, vymyslel tyto zvláštní děti a jejich osudy. A jelikož fanoušci volali po více ze světa podivných, můžeme se teď radovat z nových Povídek podivných, jež jsou i po grafické stránce nádherně zvládnuté.

Z Povídkami podivných se čtenáři mohli setkat už v samotné trilogii, zvláště v druhém díle, kdy slouží jako jeden z důležitých prvků příběhu. Jako spousta ostatních jsem se i já chtěl o pověstech šířících se mezi podivnými celého světa dozvědět ještě víc, proto jsem měl ohromnou radost, že ty nejvýznamnější z nich Millard Nullings, neviditelný kluk ze Sirotčince slečny Peregrinové, sebral a zapsal do téhle knihy. Povídek je dohromady deset a každá zároveň obsahuje ponaučení pro různé generace podivných lidí. Ale i ti normální si z nich jistě leccos odnesou.

Celá knížka začíná první povídkou o Báječných kanibalech. Ta nás přenáší daleko do minulosti do malé vesničky, ve které se všichni obyvatelé živí chudou prací v bažinách, a jsou odlišní jedině tím, že kdykoli jim někdo usekne jakoukoli končetinu, vždy jim po krátké době opět doroste nová. Když do jejich osady zavítá skupina vyhladovělých, ale slušných a poctivých kanibalů, nedopadne to příliš dobře, ovšem po trochu jiné stránce. Následuje příběh Princezny s rozeklaným jazykem, jež svůj hendikep musí stůj co stůj skrývat, jinak by ji její otec král i celá země označili za stvůru.

Pro mě je nejlepší povídkou ze sbírky určitě ta v pořadí třetí, s názvem První ymbryna. Ta, jak už vlastně jméno napovídá, nám líčí život stvořitelky ymbryn, tedy podivných žen se schopností měnit se v ptáka a vytvářet takzvané smyčky, v nichž mohou podivní bezpečně žít. Zvláštností je, že první ymbryna s jménem Ymeene nebyla dívka, která se dokáže změnit v ptáka, ale jestřáb měnící se v dívku. Po dlouhou dobu nevěděla, kam fakticky patří, mezi ptáky i normálními lidi ji nikdy nepřijali. Bylo zde velmi zajímavé sledovat, jak se vlastně vytvořila první smyčka nebo jak se vyvíjelo aktuální živobytí podivných ze všech koutů světa.

Dále se dozvídáme něco O ženě, která dokázala mluvit s duchy, a proto se někdy mezi lidmi cítila velmi osamocená a nervózní, z tohoto důvodu si své přátele hledala v řadách duchů. O tajemném ostrově Cocobolo a jeho velmi prapodivné legendě. Také se můžete těšit na vyprávění o Holubech od Svatého Pavla, kteří se objevili v druhé knize Podivné město. Je nám vysvětlena dlouholetá válka mezi podivnými holuby a lidmi a konečné dohodnutí se s architektem Wrenem, od nějž mohli holuby žít v střešních prostorách katedrály svatého Pavla v Londýně.

Za zmínku také jednoznačně stojí i závěrečné čtyři povídky. Ta další nám povídala O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy. V podobě nitě uměla vytáhnout každému z hlavy ty největší hrůzy jejich snů, ale jak poznat, kdo si toto osvobození doopravdy zaslouží? Povídka Kobylka se věnovala motivu odcizování se od svého okolí a schopnosti mít rád. O chlapci, který dokázal poručit moři, je zase o hamižnosti zlých lidí a neúctě k něčemu neznámému, ale i tak dobrému. A poslední Legendu o Cuthbertovi každý věrný fanoušek série z knih moc dobře zná a miluje, včetně mě.

Povídky podivných nám poskytly přesně to, co jsme si my, milovníci série Sirotčinec slečny Peregrinové, nejvíce přáli -   - návrat k našim úžasným a ohromujícím podivným. Ransom Riggs vytvořil velmi zajímavý, odlišný a komplexní svět, a především tohle na jeho trilogii zbožňuji. Kromě čtivého stylu psaní nám Povídky předkládají příběhy o statečnosti, rozdílnostech a dobrých vlastnostech lidí, ale i o jejich nenávisti a odhánění všeho neznámého. Všech deset povídek je časově rozmístěno do všech koutů historie, avšak i přesto každá obsahuje moudra, kterými bychom si měli řídit i dnes, a to neplatí jen pro podivné. Plusem Povídek podivných je i krásné grafické zpracování a ilustrace Andrewa Davidsona.

Hodnocení: 95 %


Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství JOTA
Knihu Povídky podivných si můžete pořídit na jejich stránkách ZDE

1 komentář: