čtvrtek 23. března 2017

RC Recenze - Neviditelná knihovna (Genevieve Cogman)

Sbírání knih může být někdy nebezpečné... Skutečností je, že pravda může být mnohem podivnější než fikce...
Irene je profesionální špionka záhadné knihovny, stínové organizace, která sbírá důležitá beletristická díla ze všech časových období. Nyní byla ona a její tajemný asistent Kai vysláni do Londýna. Jejich mise: získání zvláště nebezpečné knihy. Problém: v době, kdy dorazí, je už kniha ukradena.
Různé frakce londýnského podsvětí jsou připraveny bojovat na život a na smrt, aby tuto knihu získaly dříve než Irene a kai. Dalším problémem je, že zákony přírody v tomto světě jaksi neplatí. Londýn je plný nadpřirozených bytostí a kouzelníků. A aby toho nebylo málo: Kai něco skrývá – tajemství, které by mohlo zničit celou naši realitu.
Irene je chycena v záhadné síti smrtelného nebezpečí, protichůdných vodítek a zlověstných tajných společenství. A neúspěch není řešením, protože v sázce není jen Irenina pověst, ale povaha reality sama.

Existuje bezpočet světů, mezi nimiž však mi normální lidé nemůžeme libovolně procházet, vlastně ani nevíme, že vůbec jsou. Žijeme svůj vlastní život v našem vlastním světě a hledíme si toho svého. Mezi těmito světy leží Knihovna, nekonečný prostor za hranicemi všeho možného. Zde pracují takzvaní Knihovníci, lidi, jejichž vášní je schraňování knih ze všech možných světů. Jen oni můžou magickými dveřmi procházet do jakéhokoli světa a chvíli v nich pobývat. 

Akci a napětí zažijeme hned na začátku, kdy nás kniha Neviditelná knihovna přenese do internátní školy magie ve světě, ve kterém zrovna měla Irene, jedna z nižších Knihovnic, sehnat pro Knihovnu knihu o nekromancii. Strávila tam kvůli ní v převleku několik týdnů, a tak se těšila, až si bude moct v Knihovně zase nějaký ten čas odpočinout a přečíst si něco z její velké knižní sbírky. Ale sotva se ze své splněné mise vrátí, dostane za úkol přinést další knihu, původní vydání pohádek bratří Grimmů z jistého světa. Z verze Londýna, jež je zamořený chaosem, zvláštní nákazou, která převrací všechny zákonitosti světů naruby a její příčinou se ve světech se znečištěním chaosem vyskytují fae, jež jako jediná stvoření dokážou spolu s Knihovníky příležitostně cestovat mezi světy. A tam se má Irene vydat už hned ten den, a spolu i s Knihovnickým nováčkem Kaiem. Nic o něm neví, ale přesto ho má zaučovat a být jím zdržována na misi, ke které dostala jenom minimum informací. A to ještě ani neví, že o stejnou knihu má zájem víc lidí. A kromě prohnaného fae se má utkat i s člověkem, který je mezi Knihovníky kvůli své zlomyslnosti a touze po nesmrtelném životě legendou.


Kdybych vám měl úplně vysvětlit, o čem všem knížka Neviditelná knihovna je a jak celý ten systém světů funguje, to bych tady strávil hodně dlouhou dobu a nadto bych se do toho pěkně zamotal. A takový pocit jsem měl i u samotné autorky. Celý ten nápad je úžasný. Místo jenom jedné, naší, se kdesi nachází nepočítaně verzí, nebo chcete-li dimenzí, planety Země. V některých převažuje technika, magie se v nich skoro vůbec nevyskytuje a nepotkáte zde nikoho jiného kromě obyčejného člověka, nad jinými zase drží pevnou ruku magie, celkový vývoj se zastavil a po ulicích se prohánějí upíři, víly, fae nebo draci. Musíte mi dát za pravdu, že to zní úplně fantasticky. Jenom mi přijde, že to komplexně Genevieve Cogman zcela nedomyslela a místy se ve svém vlastním příběhu dokonce ztrácela.

Tím největším problém knihy je celkem nesmyslný, nepřetržitý proud nových informací, které na nás autorka celou knihu chrlí. Cogman se asi spíše měla zaměřit více na samotný děj, jež není vůbec špatný, ale je právě kvůli tomu velkému množství čerstvých údajů osekaný. Atmosféra Neviditelné knihovny je velmi hutná, připomíná prostředí viktoriánské Anglie, které se svět, v němž se příběh odehrává, hodně podobá. Styl psaní je na tom stejně, taky mi připomínal jiné knihy z mé oblíbené staré Anglie. Nejedná se o žádnou oddechovou četbu, u téhle knížky je potřeba pořádně zapojit své mozkové závity, abychom vůbec nějak tu salvu informací a různých domněnek pobrali.

Autorka do příběhu vložila i nějakou tu dávku humoru. Úsměvných momentů, jež má na svědomí především hlavní hrdinka, se v knize nachází opravdu hojný počet. I tak ale neočekávejte vtípky, u kterých se budete za břicho popadat, mají spíš funkci trochu odlehčit některé vypjaté chvíle. Když už jsme u hlavní hrdinky, Irene je vážně skvěle napsaná. Není nám prozrazeno, do jaké věkové kategorie vlastně patří, možná i kvůli tomu, že v Knihovně vůbec neběží čas, ale i tak vám ručím, že vám bude více než sympatická, je fuk, kolik vám je let. Její už výše zmiňované sarkastické hlášky a narážky vám budou četbu ohromně zpříjemňovat a vy v ní jistě najdete zalíbení. Ostatní postavy sice nedostávají tolik prostoru, ale já jsem si přitom Kaie nebo Bradamant celkem i oblíbil.
.
V knize je nám několikrát připomínáno, že Knihovna existuje jenom kvůli zálibě všech jejích pracovníků, a to literatuře. Zakladatelé Knihovny neměli absolutně v úmyslu se nějak vměšovat do záležitostí světů, chtěli jenom zachraňovat vzácné a cenné svazky důležité pro každý jednotlivý svět. Jejich záměrem nebylo ochraňovat všechno obyvatelstvo, ale jenom a pouze knihy. A ruku na srdce, nezní tohle všechno jako ty největší sny každého knihomola?

     ,,Opatrně, Silvere," řekl Vale. Jeho sevření na holi s mečem už nebylo zdaleka tak nenucené jako ještě před několika vteřinami. ,,Nechtěli byste pro své ilegální činy mít žádné svědky, že ne?"                                               ,,Ilegální činy?" Silver se otočil na svého sluhu. ,,Johnsone! Spáchal jsem nějaký ilegální čin?"                            Johnson se podíval na hodinky. ,,Ne během posledních tří minut, pane."

Velmi se mi zalíbil značně originální druh magie, který Genevieve Cogman pro svou knihu použila. Nazývá se Jazyk. Mohou ho používat jenom zkušení Knihovníci, jimž je po nějakém čase služby pro Knihovnu na záda vytetován znak, a ten v některých mezích umožňuje Knihovníkovi Jazyku porozumět a používat ho pro kouzlení. Normálním lidem zní jako jejich mateřský jazyk s nádechem podivného přízvuku. Stále se vyvíjí, proto je nezbytné se po celý život učit nová a nová slovíčka. Ve zkratce se může uplatnit v příkazech živým i neživým předmětům, aby třeba změnily svůj nynější stav na jiný. Například, když chcete odemknout zámek, stačí ho Jazykem oslovit a poručit mu, aby se odemkl, a on to udělá. Samozřejmě je to ještě složitější a jeho zákonitosti obsahují mnoho výjimek i pravidel, ale to mě právě na Jazyku baví.

Celkově není Neviditelná knihovna vůbec špatná kniha. Její nápad s nekonečným počtem světů je úplně boží a postavy považuji za vcelku dobře popsané, hlavně tedy hlavní hrdinka Irene, jejíž humor a hlášky mi ihned přirostly k srdci. Kámen úrazu se objevuje u samotného zpracování námětu. Často jsem měl pocit, že jím Genevieve Cogman tak trochu plýtvá a do příběhů se víc a víc zašmodrchává. I ten neustálý příval nových informací je v zásadě otravný. Styl psaní a atmosféra á la viktoriánská doba mi vážně sedly, jsou velmi hutné a těžké a kvůli tomu není kniha zcela pro každého. Mně se ale, až na několik nedostatků, trefila do noty a jsem velmi zvědavý, kam dál tahle pěkně našlápnutá série povede.

Hodnocení: 70 %


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega a knihkupectví Knihy Dobrovský
Více o knize najdete ZDE
Neviditelnou knihovnu si můžete zakoupit ZDE

2 komentáře:

  1. Hezká recenze. Kniha mě zaujala a určitě si ji někdy přečtu :)

    http://katiehoral.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji :) To jsem rád, že jsem na ni nalákal :)

      Vymazat