úterý 16. srpna 2016

Recenze - Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas)

Když devatenáctiletá lovkyně Feyre zabije v lese vlka, odvleče ji podivný tvor do svého doupěte, které se ukáže být jiným světem. Tam zjišťuje, že únosce není zvíře, ale jedna z nesmrtelných bytostí, které kdysi vládly světu. Nenávist se postupně mění v lásku a Feyre musí přijít na způsob, jak zachránit tajuplný svět i svého únosce.

Úžasný a mrazivý příběh na motivy Krásky a Zvířete.











Kombinace retellingu pohádky Kráska a Zvíře se spisovatelským umem Sarah J. Maas se zdá jako splněný sen a rozhodně bychom od této spolupráce nečekali žádné velké zklamání. Přesto se ale knížka Dvůr trnů a růží nevyhnula hromadě rozporuplných recenzí. Jak tento nejnovější počin mé oblíbené autorky dopadl u mě a dokázal oproti její předchozí sérii vytáhnout laťku ještě o něco výš?


Kniha Dvůr trnů a růží nás přenáší na úplně jiné místo, do čistě nového světa, kde ještě před několika staletími byli lidi pouze pouhopouhými otroky mocných vznešených víl. Ale po převratu, který vyústil v tzv. Úmluvu určující různá pravidla jak pro smrtelníky, tak pro víly, se tento svět rozdělil na dvě části, jih připadl lidem, sever zase jejím bývalým utlačovatelům. Tato území jsou od té doby ohraničována neviditelnou Zdí. Jen pár dní cesty od ní se nachází lidská vesnice, na jejímž okraji ve zchátralé chatrči žije Feyre spolu se svým otcem a dvěma staršími sestrami. Své nebožce matce na smrtelné posteli již v dětství slíbila, že svou rodinu ochrání, a tak se, aby ona i její chromý otec a sestry neumřeli hlady, samotná naučila s lukem a šípy a dennodenně chodí do nedalekého lesa lovit zvěř. Jednou v mrazivé zimě ji však hlad vyžene až nebezpečně blízko Zdi a tam uloví obrovského stříbrného vlka.

Následujícího večera jí na dveře zabouchá zvláštní tvor a tvrdí jí, že to stvoření, které zabila, nebylo jen tak obyčejné zvíře, ale jedna ze vznešených víl. Dává Feyre na vybranou. Buď zemře krutou smrtí, nebo zabitou vílu nahradí a do konce svého života bude žít v jeho sídle v Prythianu, Říši víl. Dokonce i samotná rodina ji nabádá, aby s tajemným neznámým šla. Proto se s ním vydává do země, odkud se už velmi dlouhou dobu žádný smrtelník nevrátil, a snaží se smířit s životem tam za hranicí. To se jí ale zas tolik nedaří. Stále je přeci propojená se slibem, jež před lety dala své matce, a hryže ji neodpustitelná vina, že nechala své nejbližší kdovíjakému osudu. V rozlehlém panství na Jarním dvoře více poznává svět za hranicí, ten zamořila neznámá nákaza, svého únosce Tamlina, k němuž začíná pociťovat city, které mají k nenávisti daleko, i tajemství a kruté kletby, které celý Prythian obestírají.



Na Dvůr trnů a růží jsem se začal ohromně těšit, sotva jsem se pořádně začetl do Sařiny první knihy. Téměř okamžitě jsem se zařadil do toho čtenářského zástupu, jenž její knihy zbožňuje a kterému její půvabný a lyrický styl psaní sedl jako ulitý. To se nezměnilo ani zde a já si celý příběh a jeho podstatně temnější a mrazivější atmosféru slovo od slova neskonale užil. Talent se Sarah J. Maas prostě upřít nedá. A, i když nevím, jestli je to ještě vůbec možné, připadá mi, že se stále s každým dalším titulem zlepšuje.



Drsnou a chladnou hlavní hrdinku nám Sarah J. Maas slibovala už ve Skleněném trůnu, pořádně toho však docílila až zde. Feyre je úžasně vykreslená chladná, badass postava, která si už toho za svůj krátký život musela vytrpět dost. I přesto, že nepobrala příliš chytrosti, upřímně řečeno je chvílemi úplně blbá, oblíbit si ji by nemělo být nijak těžké. Kniha by se samozřejmě také neobešla bez romantické linky, ta je do příběhu příjemně zasazená, žádný do očí bijící, nepříjemný milostný trojúhelník nečekejte, pouze nádherný a skvěle se vyvíjející vztah i lehce lechtivé momenty, při nichž se budete jenom přihlouple uculovat.


Dvůr trnů a růží se může chlubit i mistrně vymyšleným světem. Při odhalování jeho tajů a aspoň některé části jeho historie budete pouze kulit oči, jak nesmírně propracovaný a magický je. Od Sarah se nedá očekávat, že by samotný závěr její knížky byl nějak ošizený či rychle odbytý. Kdepak. Zakončení je naprosto famózní a nevybízí k ničemu jinému než k ohromnému zděšení a uvědomění si, že pokračování s názvem Dvůr mlhy a hněvu u nás vyjde až bůhvíkdy.

Knihu Dvůr trnů a růží můžu doporučit příznivcům stylu psaní Sarah J. Maas i fantasy maniakům. Toto podání vílího světa a celkově víl se autorce jednoduše povedlo, spolu s výbornými postavami, pěknou a líbivou romantickou linkou a mrazivým temnem visícím nad celým příběhem tak vytváří ve svém žánru velice jedinečnou knihu. Vzhledem k tomu, že se jedná o první díl z chystané osmidílné série, máme se opravdu na co těšit, a jestli bude kvalita s každým dalším dílem stoupat, jak už je u Sarah J. Maas ve zvyku, nevím, až u jakého bodu se tento vzestup zastaví.

Hodnocení: 95 %

7 komentářů:

  1. Sarah J. Maas miluju, takže na tuhle knihu se těším jako na Vánoce! Snad se k ní brzy dostanu :)
    Skvělá recenze!

    OdpovědětVymazat
  2. Jsem rada, ze se ti tak libila. I ja si myslim, ze se stale zlepsuje. Freyre byla zpocatku dost husta a nakonci pekne zatla zuby a udelala, co musela. Ale ma dobre srdce. (I kdyz se mi nelibilo, jak vyresila treti ukol, ale pry to bude dulezite pro druhy dil). Moc se tesim na pokracovani.

    OdpovědětVymazat
  3. Od autorky mám na čtečce Skleněný trůn, ale jaksi jsem se k ní ještě nedostala :D Každopádně tahle přijde na řadu asi určitě dříve :3
    Skvělá recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co nejdříve se do nich pusť, obě dvě moc doporučuju :) Díky :)

      Vymazat