čtvrtek 29. března 2018

Přečteno (zima 2017-18)


Začínám si pohrávat s myšlenkou, že svoje Přečtena přestanu vydávat měsíčně, ale spíš vždycky na konci ročního období, a ne, vůbec v tom nemá co dělat lenivost :D Prostě vám sem každý tři měsíce budu házet nějaké tipy na knížky, které jsem v poslední době přečetl a ze kterých si snad vyberete.
Za loňský prosinec a letošní leden a únor jsem přečetl dohromady 19 knih. Mezi nim se nacházely např. i čtyři klasiky a pět anglických děl.



Prosinec



Na The Melancholy Death of Oyster Boy & Other Stories jsem natrefil celkem náhodou, kdy jsem ho uviděl u kamarádky a řekl si, že bych toho Burtona mohl konečně prubnout i v knižní podobě. I když černý humor úplně nevyhledávám, tyhle morbidní básničky mě častokrát, v kombinaci s úžasnými doprovodnými obrázky, rozesmály nahlas. Hodnotil jsem 4 z 5 hvězdiček.

Série Shannara si mě celkem získala. Nápad přesunout fantastické bytosti jako elfy, trpaslíky nebo trolly do budoucnosti našeho reálného světa mě hrozně baví. Druhý díl Shannarovy elfeíny byl o poznání lepší než jednička, byl takový ucelenější a více zacházel do hloubky. Autor krásně zpracovává téma toho, že bychom se měli o naši přírodu starat a být vděční za to, co nám dává. Moje hodnocení bylo 4,5 z 5 hvězdiček.

Takovou českou klasiku, jako je Erbenova Kytice, má u nás přečtenou snad každý. Několik jejích vybraných a nejslavnějších balad jsem měl už dávno za sebou i já, ale teď v prosinci jsme si je ve škole museli přečíst všechny. A můžu říct, že Erbenovo psaní mi vážně sedlo, takže hodnotím 4 z 5 hvězdiček.

Taky jsem pokračoval ve svém třetím rereadingu série o Harry Potterovi, který si tentokrát dávám v originále. I The Chamber of the Secrets bylo opravdu lehké čtení, takže kdo se ještě nemůže odhodlat k četbě v angličtině, prvních dílů Harryho se vážně nemusí bát. A samozřejmě 5 z 5 hvězdiček.

O Štědrém dnu jsem pokračoval v dalším rereadingu, tentokrát ve Vánoční koledě, kterou jsem poprvé četl přesně rok předtím. Tahle vánoční povídka se pro mě společně se skvělou animovanou filmovou adaptací stává už každoroční tradicí, je to prostě krásný příběh, mnou hodnocený 4 z 5 hvězdiček.

Na konci roku jsem si taky uvědomil, že Harryho Pottera a relikvie smrti jsem oproti prvním dvěma již třikrát přečteným dílům zatím četl pouze jednou, a to před dost dávnými časy, takže jsem se o zimních prázdninách do sedmičky s radostí pustil. Finále mé milované série jsem si samozřejmě do sytosti užil a na konci opět zatáhl slzičku nad mými oblíbenými hrdiny. 5 z 5 hvězdiček, nečekaně.



Leden



Na přečtení Malého prince jsem dostal chuť, když jsem v televizi náhodou zahlédl nový animák inspirovaný touhle populární dětskou knížkou. Předtím mě k tomu nic zas tolik netáhlo, přestože jsem viděl tolik nadšených ohlasů. Anebo jsem nejspíš právě kvůli tomu četbu knížku oddaloval, myslel jsem si, že zase půjdu proti davu. Ale líbila se mi, nemůžu sice jako většina říct, že mi změnila život, je to ovšem příjemný melancholický příběh o kráse dětství a fantazie s množstvím nádherných výroků. Solidních 4 z 5 hvězdiček.

Země příběhů od Chrise Colfera je výborná odpočinková série napsaná strašně moc čtivě a návykově. Třetí pokračování Varování bratří Grimmů se znovu dokázala vyrovnat svým předchůdkyním. Děj byl opět nabytý, pohádkové propletence skvěle vymyšlené a postavy vám prostě nemůžou nepřirůst k srdci. Knize jsem dal 4 z 5 hvězdiček.

Sice mám maturitu ještě celkem daleko a nemusím ji ještě tolik řešit, ale knížky do maturitní četby si začínám radši odškrtávat už teď. Obraz Doriana Graye jsem si chtěl přečíst přednostně, protože mě vždy lákal, ale nakonec jsem od něj čekal nejspíš něco jiného. Celkově to špatné nebylo, nějak jsem se jenom nemohl začíst, ale takový problém mají u většiny klasik kvůli detailnějším popisům skoro všichni. Nejspíš bych hodnotil 3,5 z 5 hvězdiček.

Po klasice jsem se opět vrátil k lehčí fantasy. Dostal jsem chuť znovu si připomenout první díl ze série Grisha, protože jsem se rozhodl přečíst si druhé a třetí pokračování v originále. Taky jsem si nejdřív chtěl trochu navyknout na angličtinu a zorientovat se v ní. Ale kupodivu pro mě Shadow a Bone nebyla žádná challenge. Leigh Bardugo sice používá trochu hardcore popisy, znalost děje mi ovšem docela pomohla a knihou jsem jen profičel. Dokonce mě to napodruhé bavilo o něco víc. Zasloužené 4 z 5 hvězdiček.

Další knihou, kterou jsem v lednu přečetl, ale která není fotce, protože jsem ji četl v elektronické podobě, je další dílo z 19. století Revizor od Gogola. Tohle ruské drama taky četl za svých školních let snad každý. Je to spíš taková jednohubka, ne příliš náročná a na zasmání. Určitě se nebude řadit k mým oblíbencům, ale stále to stálo za to. 3 z 5 hvězdiček.

Pak jsem měl dost velké nutkání pustit se do nějaké dobré a originální high fantasy, a přesně to pravé jsme našel v Příslibu krve. Trochu mě sice odrazovala ta tloušťka a bál jsem se hutného stylu psaní. Brian McClellan píše ovšem velmi čtivě a vyprávět opravdu umí, takže se od příběhu magických prachmistrů a privilegovaných odrhnete jen velmi těžko. Autorův svět a jeho nápady jsou velmi originální, v knize rovněž hraje velkou roli výborně vymyšlené náboženství. Mínusy jsou pro mě nepovedené dialogy a zatím příliš nedotažené postavy. Ale co už, Příslib krve by měl být McClellanovou prvotinou a navíc i úvodním dílem do trilogie, takže máme ještě dost prostoru na větší vykreslení jak hrdinů, tak i rozhovorů mezi nimi. Takže si myslím, že 4 z 5 hvězdiček je dobré hodnocení.

Třetí a závěrečný díl mé milované trilogie Dcera kostí a dýmu mi Knižní klub naštěstí nakonec vydal, ale vydání českého překladu kratší novely k sérii s názvem Night of Cake & Puppets, to už bych po něm asi chtěl příliš moc. Takže jsem nelenil a i přes pestrý a těžší styl psaní Laini Taylor se do ní pustil v angličtině. Tahle spisovatelka opravdu není zrovna pro začátečníky, ale bylo to krátké a zatraceně cute. Tato novela vlastně zpracovává první schůzku jednoho z mých nejoblíbenějších párů ever, Mika a Zuzany. Navíc když v angličtině čtete o místech v Prazech a o postavách z českou národností, probudí to ve vás dost dobrý pocit pýchy na vaši zem :D Hodnotil jsem 4 z 5 hvězdiček.



Únor



Začátkem února jsem pokračoval v sequelu Grishy, protože jsem byl po tom dlouhém roce napnutý, jak se bude příběh z pera Leigh Bardugo nadále rozvíjet. Siege and Storm se doopravdy neřadí k těm špatným druhým dílům, které slouží jen k překlenutí úvodní a finální knížky. Naopak poskočil ještě o nějakou tu laťku výš a já se skvěle bavil. Pár hluchých míst bych sice ještě našel, ale nijak extrémně mi to požitek ze čtení nezničilo. 4 z 5 hvězdiček.

Každý díl vydání série Grisha, které vlastním, vždy na konci knihy obsahuje pár speciálních bonusových materiálů, jako např. rozhovory s autorkou nebo různé doplňky k příběhu. Na konci první knihy se nacházel třeba ztracený Malův dopis Alině, součástí dvojky byla kraťoučká povídka The Tailor. V ní jsme se mohli podívat do hlavy Ženě (v angličtině Genya), kterou jsem měl v jedničce vážně rád, ve dvojce už sice tolik ne, ale stále bylo zajímavé, jaký byl její pohled na jednu situaci v Shadow and Bone. Povídce dávám 3 z 5 hvězdiček.

Až na ten začátek, do kterého jsem se začítal dost stěží, byl Strom lží fakt milé překvapení! V prvních kapitolách jsem byl zmatený, v jaké době se nacházím a co se to tam vlastně vůbec přesně děje. V anotaci jsem nenašel ani zmínku o tom, že se kniha odehrává na malém britském ostrově v 70. letech 19. století. Ale když jsem se nahodil do toho správného módu, začetl jsem se jako nic. Mix fantasy, chytrého vědeckého románu a detektivky s patrnými znaky YA i feminismu ve Stromu lží celkem překvapivě fungoval, okolo pachatele jsem byl napnutý a do poslední chvíle jsem ho neodhalil, přestože nebylo příliš z čeho vybírat. Tohle se Frances Hardinge vážně povedlo, takže k ní putujou 4 z 5 hvězdiček.

Odpusť mi. Megan mi na poličce ležela dost dlouho, a tak jsem měl pocit, že je konečně čas to s ní zkusit. Taková ta klasická YA contemporary fiction už jde nějakou dobu tak trochu mimo mě, takže jsem k ní přistupoval dost skepticky a nic příliš dobrého od ní nečekal, a to i kvůli rozporuplným hodnocením. Ale celkem příjemně mě překvapila. Jo, opravdu to nebylo nic moc kvalitního, ale Abbie Rushton vytvořila příjemnou, nenáročnou a čtivou knížku, u níž jsem si docela dobře odpočinul a měl ji rychlostí lusknutí prstu za sebou. Holt takový průměr, tím pádem 3 z 5 hvězdiček.

S psaním V. E. Schwab mám asi nějaký osobní problém, jinak to nevidím. Její knihy, aspoň teda ty, které jsem doposud četl, mají téměř všechno, co by kvalitní dílo mělo mít. Úžasný a originální nápad, propracovaný svět a prostředí, dobré fantastické nebo sci-fi prvky a skvěle napsané postavy. Tohle všechno se přeneslo i do Setkání stínů, pokračování trilogie Tvář magie. I tady mi ovšem trochu kazil celkový dojem ze čtení autorčin specifický styl psaní a zvláštní rozvržení děje. Ten svět, postavy a turnaj, který se v tomhle díle konal, jsem ale prostě zbožňoval, takže nemůžu dát knížce méně než 4 z 5 hvězdiček.

Nejdelší den Adama T. je opravdu zvláštní kniha, ale napsaná stylem tak typickým pro Patricka Nesse. Sice ji řadím spíše k jeho slabším počinům, protože se od ní nedá očekávat něco nanejvýš převratného. Jistou originalitu a výjimečnost si ale spisovatel i nadále drží, navíc se knížka čte výborně. Dva příběhy, jež do knížky zapracoval, nemají na první pohled téměř nic společného, ale jejich smysl jsem, na rozdíl od množství jiných knihou zmatených čtenářů, celkem pochopil, ačkoli je značně metaforický. Ale právě to na psaní Patricka Nesse miluji nejvíc, tu skvělou nejednoznačnost. Společně i s autentičností a surovostí, kterou do svých děl vždy zakomponuje, například i s neočekávaným množstvím sexu. Líbilo se mi to, takže opět 4 z 5 hvězdiček.


Vybrali byste si z mých zimních tipů? Kolik knih jste za letošní zimu přečetli vy?

1 komentář:

  1. Do série Shannara bych se také chtěla pustit. Seriál se mi líbil, ale bohužel byl zrušený. Tak jsem to alespoň můžu nahradit knižní předlohou :)

    OdpovědětVymazat